Těšili jste se. Jak se vyspíte, odpočinete si, jak si společně dovolenou užijete jako rodina. Naplánovali jste super výlety, zamluvili skvělé ubytování tak, aby děti měli co největší vyžití… a výsledek?
Děti se vztekají, nechtějí šlapat na kole, v restauraci dělají scénu, pořád se hádají a vy máte sto chutí utéct, někam se zavřít, vystřelit děti na měsíc a mít klid. Někdy najednou přijde myšlenka, že vlastně nutně musíte udělat něco do práce.
Poznáváte se?
Zhluboka se nadechněte. Jste úplně normální rodiče a vaše děti jsou úplně normální děti.
Rodinná dovolená totiž není automaticky odpočinek. Pro děti ani pro rodiče.
Proč k téhle „dovolenkové krizi“ dochází?
1. Past zvaná „Dělám to přece pro ně“
Když do přípravy dovolené investujeme spoustu energie, času a peněz, podvědomě očekáváme, že si to všichni užijí.
Naplánujeme výlet, vybereme krásné místo, koupíme vstupenky a v hlavě už vidíme, jak děti nadšeně objevují hrad, lezou po skalách nebo obdivují vodopád.
Jenže děti často žijí mnohem víc v přítomném okamžiku. Je jim jedno, že hrad stál tisícovku na vstupném.
V tu chvíli je pro ně důležitější, že je tlačí bota, mají hlad nebo chtěly raději stavět bábovičky. A když jejich reakce neodpovídá našemu očekávání, přichází frustrace.
„Já se tady tak snažím a ty si toho vůbec nevážíš!“
Jenže dítě nám dovolenou nekazí. Jen ji neprožívá podle scénáře, který jsme si vytvořili v hlavě.
2. Vysněná dovolená vs. skutečná dovolená
Možná si na dovolenou nevezeme jen kufry. Vozíme si s sebou i představu, jaká by měla být.
Konečně budeme všichni spolu. Budeme si povídat. Smát se. Nikam nebudeme spěchat. Děti si budou krásně hrát a my si večer sedneme s drinkem a řekneme si, jak skvělý týden za sebou máme.
A pak realita:
V 6:15 už jsou děti vzhůru a budí nás.
V 8:00 někdo odmítá snídani.
V 10:30 se ukáže, že nikdo nechce na výlet.
Ve 14:00 je někdo unavený.
A večer už nemá nikdo kapacitu na nic.
Často nás tedy nevyčerpává jen samotné chování dětí. Vyčerpává nás i rozdíl mezi tím, jak jsme si dovolenou představovali, a tím, jak skutečně vypadá.
3. Ztráta bezpečné rutiny
Sbalit kufry a odjet znamená pro dítě spoustu změn.
Jiná postel. Jiné prostředí. Jiné jídlo. Jiný režim. Více lidí, zvuků, zážitků a nových situací.
Dětský mozek má v novém prostředí mnohem víc práce s orientací a přizpůsobováním. U některých dětí se to pak projeví únavou, podrážděností, plačtivostí nebo větším množstvím konfliktů.
A do toho často přidáme program:
„Dneska pojedeme na výlet, potom na oběd, pak do aquaparku a večer ještě na zmrzlinu.“
Protože jsme přece na dovolené a chceme toho co nejvíc stihnout. Jenže někdy dítě nepotřebuje další zážitek. Potřebuje nic.
4. Děti jsou unavené, hladové a přestimulované. A rodiče taky.
Na dovolené se snadno rozhodí úplně základní věci. Pozdější usínání. Dřívější vstávání. Jídlo v jinou dobu. Celý den na slunci. Hodiny v autě. Výlet, na kterém se nachodí mnohem víc než obvykle.
A pak se divíme, že večer někdo vybuchne kvůli úplné maličkosti.
Jenže stejný princip platí i pro nás.
Kdy jste se naposledy v klidu najedli? Kdy jste byli chvíli sami? Kdy jste si opravdu odpočinuli?
Rodič, který je tři dny nevyspaný, přehřátý, hladový a od rána řeší potřeby několika dalších lidí, má jednoduše menší kapacitu na trpělivost. Není to selhání. Je to únava.
5. Rodiče jsou najednou „po ruce“ 24/7
V běžném týdnu má dítě školku, školu, kroužky, kamarády. Vy máte práci, povinnosti a chvíle, kdy se každý pohybuje ve svém světě. Na dovolené jste najednou spolu skoro pořád.
Děti vás mají neustále po ruce. A často chtějí ještě víc pozornosti, pomoci, kontaktu a rozhodování.
„Mami, pojď.“
„Tati, podívej.“
„On mi to vzal.“
„Já to nechci.“
„Kdy už tam budeme?“
Po několika dnech může být člověk přesycený i vlastním milovaným dítětem. A je úplně v pořádku si přiznat: „Potřebuju teď chvíli, kdy po mně nikdo nic nechce.“
6. Proč nás najednou láká otevřít pracovní notebook?
Možná vás někdy napadlo, že práce je vlastně jednodušší.
Má jasný začátek a konec. Úkoly můžete odškrtnout. Když něco dokončíte, máte hotovo.
U dětí žádné tlačítko „hotovo“ neexistuje.
Nakrmíte je – za chvíli mají hlad.
Vyřešíte hádku – za deset minut je další.
Uklidíte pokoj – za chvíli vypadá stejně jako předtím.
Útěk k práci tak někdy není o tom, že jsme workoholici. Je to touha po pocitu kontroly, předvídatelnosti a chvíli, kdy po nás nikdo nic nechce.
Jak z toho ven a nezbláznit se?
Snižte nároky klidně na polovinu
Pokud plánujete dva výlety denně, zkuste jeden.
Pokud máte v itineráři pět atrakcí, vyberte dvě.
A pokud se všichni ráno probudíte unavení, klidně zrušte i ty dvě.
Dovolená není soutěž o počet navštívených míst.
Odbourejte očekávání vděku
Děti vám nemusí být vděčné za to, kolik jste za dovolenou utratili.
Nemusí obdivovat výhled.
Nemusí chtít na výlet.
Nemusí si uvědomovat, kolik práce jste s organizací celé dovolené měli.
To neznamená, že si toho jednou nebudou vážit. Jen to pravděpodobně neprojeví přesně ve chvíli, kdy to potřebujete slyšet.
Nechte prostor na nudu
Dovolená nemusí být projekt.
Děti nemusí každý den něco vidět, zažít, objevit a vyfotit.
Někdy je nejhezčí den ten, kdy se nic moc neděje. Hodinu házíte kamínky do potoka, stavíte z písku, válíte se na dece nebo jen sedíte před apartmánem.
Pro dítě může být právě tohle mnohem příjemnější než další „super program“.
Střídejte se v „rodičovské službě“
Nemusíte být všichni spolu pořád.
Jeden rodič může dopoledne vyrazit s dětmi, zatímco druhý si jde číst, spát, běhat nebo jen sedět v tichu.
Odpoledne si to prohodíte. I hodina absolutního klidu může udělat obrovský rozdíl.
A pokud jste na dovolené sami s dětmi, zkuste si podobný prostor vytvořit jinak – třeba ranním vstáváním na střídačku, chvílí, kdy si děti hrají poblíž samy, nebo jednoduše tím, že jeden den úplně vypustíte program.
Plánujte program podle dětí, ne jen pro děti
Místo další památky zkuste den, jehož hlavním cílem bude házet kamínky do potoka.
Místo celodenního výletu dejte dětem dopoledne na hřišti. Místo „musíme tohle všechno stihnout“ se občas zeptejte:„Co byste dnes chtěli dělat?“
Možná vás překvapí, jak málo toho děti ke štěstí potřebují.
A když už je toho moc, zastavte
Nemusíte výlet dokončit.
Nemusíte „dodržet plán“.
Nemusíte za každou cenu dojít na vrchol.
Když jsou všichni hladoví, unavení a protivní, možná není potřeba lepší výchovná strategie.
Možná potřebujete jídlo, pití, stín a postel.
A možná potřebujete říct:
„Tak jo. Jedeme zpátky.“ To není prohra. To je schopnost poznat, kdy už je toho moc.
A ještě jedna důležitá věc: nemusíte si dovolenou užívat každou minutu.
Můžete svoje děti milovat a zároveň mít chvíle, kdy vás jejich přítomnost neskutečně vytáčí.
Můžete být vděční, že jste spolu, a zároveň si přát na dvě hodiny někam zmizet, kde na vás nikdo nebude mluvit.
Můžete si užívat krásné místo a zároveň se těšit domů. Všechno to může platit současně.
Cílem rodinné dovolené není vytvořit dokonalé vzpomínky, na kterých budou všichni celé dva týdny usměvaví. Cílem je prožít společný čas tak, aby ho nějak zvládli všichni. Děti. A taky vy.
Protože dobrá dovolená není ta, ze které máte 300 krásných fotek. Je to ta, ze které se všichni vrátíte relativně v pořádku.
Krásný zbytek léta
Jana