minule jsme si řekly něco o mental load – neboli o mentálním nákladu žen. O takovém, který si často způsobujeme sami. Ale, co když je to mentální náklad, který přichází z našeho okolí?
Tento tlak je často ničivější než práce samotná. Je to neviditelná klec postavená z očekávání druhých a z našich obav z možných následků, když bychom řekly: „Takhle už to dál nejde.“
Stejný vzorec: Kuchyně i kancelář
Všimněte si té paralely. Pokud doma fungujete jako „ředitelka zeměkoule“, která vyřeší vše od chybějících ponožek po opravu žaluzií, v práci pravděpodobně figurujete jako „ten, kdo to vždycky zachrání“.
Doma: Rodina si zvykla na váš full-servis a jakékoli polevení vnímají jako vaše selhání nebo lenost, neochotu.
V práci: Šéf nebo kolegové vám přihazují další úkoly, protože „vy jste tak efektivní“. Když naznačíte, že jste na hraně, odpoví vám: „Vždyť ty to zvládáš tak skvěle, pro tebe je to hračka.“
Pravda je tvrdá. Pokud si neustojíte hranice doma, pravděpodobně je neustojíte ani v práci.
1. Neviditelná práce není „nic“ aneb proč na nás okolí tlačí, abychom „přidaly“?
Základní problém je v tom, že okolí vidí jen výsledek, ne ten proces v hlavě. Neviditelná práce není vnímána jako hodnota. V práci se vidí odevzdaný report, doma uvařená večeře. Vidí nakoupené jídlo, ale nevidí ty dvě hodiny plánování jídelníčku, hlídání akcí a kontroly lednice.
Nikdo nevidí ty hodiny rešerší, plánování a mentální kapacity, které každý den do nich investujete. Pro okolí to vypadá, že „skoro nic neděláte“.
Staly jste se obětí vlastní spolehlivosti a zodpovědnosti. Naučili jste ostatní, že vaše kapacita je nekonečná. Když teď chcete ubrat, narušujete jejich komfort. Jejich tlak není útokem na vaši neschopnost, je to obrana jejich pohodlí a klidu.
2. Hranice nejsou zeď, ale filtr
Okolí na vás tlačí jen tehdy, pokud věří, že tam je ještě místo. Stanovení hranic není o tom, že začnete být „zlá“, ale o tom, že začnete být pravdivá. Pokud vysíláte signály, že „ještě kousek zvládnete“, okolí ten kousek opět přihodí. Hranice začínají tam, kde přestanete vysvětlovat, proč nemůžete, a prostě řeknete, že nebudete.
Komunikace typu „Sotva zvládám to, co dělám teď, a další úkol už nevezmu, protože bych se zhroutila,“ je projev sebeúcty. Pokud to okolí neustojí, problém není ve vaší „lenosti“, ale v jejich nedostatku empatie.
3. Past „hodné holky“ a strach z konfliktu
Často na nás okolí tlačí, protože z nás cítí nejistotu a strach. Obavu z emocí druhých či z konfliktu. A tak nám opět naloží. A my to přijmeme. Protože vždycky jsme to přeci nakonec nějak zvládly.
Když teď chceme ubrat, narušujeme jejich komfortní zónu.
Co s tím? (Nejen) pracovní manuál přežití:
Zviditelněte proces:
V práci i doma. Místo „mám toho hodně“ řekněte: „Můj aktuální seznam úkolů vypadá takto a má takovou časovou náročnost. Pokud mi přibude X, musím vypustit Y. Co z toho je priorita?“ Ukažte jim ten nekonečný prohlížeč v hlavě. Ne jako výčitku, ale jako fakt.
Naučte se říkat laskavé „NE“ nebo „DOST“:
Přijměte, že když začnete říkat NE, může přijít odpor/nepochopení. A je to v pořádku. Nic to nevypovídá o vás, ale jen, že utrpělo něčí ego nebo pohodlí. Když přestanete všem vyhovovat, lidé budou zklamaní. Možná vám řeknou, že jste polevili. Je to v pořádku. Jejich zklamání je daň za vaši duševní rovnováhu. Vaše hodnota se neodvíjí od toho, kolik úkolů za den odškrtnete ze seznamu druhých lidí.
Naučte se vnímat konflikt jako „možnost něco zlepšit“
Konflikt není ani dobrý ani špatný. Je jen takový, jaký emoční náboj mu dáme. Na svých kurzech i terapiích učím lidi vnímat konflikt jako velmi důležitou a přínosnou součást našich životů, pokud dokážeme udržet respektující a věcnou rovinu.
Jak to použít v komunikaci?
Jak reagovat na tlak DOMA
Když vám rodina naznačuje, že „bylo uvařeno líp“ nebo že „dřív jsi to zvládala“.
Místo omluvy zkuste: „Ráda bych ti vyhověla. Každopádně můj seznam úkolů je pro dnešek plný. Pokud je to priorita, co z mých stávajících povinností si převezmeš ty?“
Reakce na větu „Vždyť nic neděláš“: „To, co vidíš, je jen zlomek toho, co držím v hlavě. Abychom mohli fungovat, potřebuji, aby ses na plánování (logistice/úklidu) podílel i ty, nebo abychom společně snížili nároky na to, jak to u nás vypadá.“
Jak reagovat na tlak V PRÁCI
Když šéf nebo kolegové zkouší, co ještě vydržíte, protože „jste přece ta šikovná“.
Stanovení priority (místo prostého NE): „Děkuji za důvěru v tento projekt. Abych ho mohla odevzdat v kvalitě, kterou ode mě očekáváte, potřebuji uvolnit kapacitu z projektu X. Který z nich má teď přednost?“
Když vás tlačí do přesčasů: „Slyším, že je pro Vás důležité, aby to bylo co nejdříve hotové. Já už však mám odpolední program s rodinou. Nejdříve se k tomu mohu dostat zítra ráno – pokud je pro Vás v pořádku, že odsunu ……….“
Reakce na zpochybňování zátěže: „Můj kalendář je aktuálně vytížen na 100 %. Pokud máte pocit, že moje role není dostatečně vytížená, pojďme si projít soupis mých agend a společně je prioritizovat.“
Proč tyhle věty fungují?
Nepracují s pocity viny: Neříkáte „promiň“, protože se nemáte za co omlouvat.
Vracejí zodpovědnost druhé straně: Nutí okolí přemýšlet o prioritách, místo aby jen tupě přihazovali úkoly.
Jsou věcné: Jsou to fakta, o kterých se těžko hádá.
Doporučení
Vyberte si jednu jedinou větu a tu trénujte týden. Nejdřív v duchu, pak před zrcadlem a nakonec „naostro“. Je to jako se skládačkou – jakmile pochopíte, kam ten dílek patří, prostě to tam zacvaknete.
Když okolí není podporující…změna prostředí jako krajní řešení
Tady přichází ta nejtěžší část. Pokud si nastavíte hranice, jasně komunikujete své vyčerpání a reakcí je přesto jen další tlak a znevažování, je čas na upřímnou otázku: Podporuje mě tohle prostředí, nebo mě jen využívá? Pokud vás okolí jen využívá jako bezporuchový stroj, možná to není prostředí, ve kterém chcete růst.
Někdy nejde o to naučit se lépe delegovat/komunikovat/nastavovat hranice, ale naučit se odejít z her, které nemůžete vyhrát. Máte právo na odpočinek, i když si někdo jiný myslí, že byste měla zrovna mýt okna nebo být opět v práci přesčas. Prostředí, kde musíte neustále dokazovat, že máte právo nebýt vyčerpaná, není bezpečné prostředí.
A vy – každá jedna z vás – si zaslouží jen to nejlepší!
Příště si povíme jako mentální náklad ovlivňuje náš partnerský a intimní život a co s tím
Krásný den všem
Jana