To je tak, když se z ložnice stane skladiště únavy.
Všude slyšíme, že sex je tmel vztahu. Jenže co dělat, když je ten tmel úplně vyschlý a vy se večer místo vášnivého objetí otočíte na svůj bok a doufáte, že ten druhý nezačne „vysílat signály“? A už dopředu vymýšlíte výmluvy, které už proběhly tolikrát – bolí mě hlava, jsem unavená/unavený, nemám na to náladu, dneska prostě ne, tobě jde snad jen o to jedno.
A pak přichází reakce..
„Ty už zase nechceš?“
„Já tě už nepřitahuju?“( ..a v hlavě na pozadí běží černý scénář – už mě nemiluje, určitě má jinou)
Tyhle otázky bolí. Na obou stranách. A přitom odpověď často není o lásce a ani o přitažlivosti.
Rozdíl mezi „Nechci Tě“ a „Nemůžu už“
Tohle je nejčastější kámen úrazu.
Ten, kdo je odmítnut, si to bere osobně: „Už mě nechce, nejsem přitažlivý/přitažlivá.“
Pravda je přitom většinou banálnější (ne vždy, ale často. Pokud se nejedná už o rozpadající se partnerství):
Není to odmítnutí partnera, je to obrana vlastního vyčerpaného těla. Pokud jeden z vás odmítá, neznamená to nutně krizi citů. Znamená to, že jeho vnitřní baterie je na 1 % a intimita je pro něj v tu chvíli stejně nepředstavitelná jako běh do schodů s padesátikilovým batohem.
Proč vypínáme? (A proč o tom muži mlčí)
Dřív se říkalo, že ženu „bolí hlava“ a muž je ten, kdo je věčně odmítán. Dnes je ale karta často obrácená, nebo se odmítají oba navzájem. Jak už jsem psala – často to není o lásce. Jde o prostor uvnitř nás. Během dne toho neseme víc, než si často připouštíme.
Jeden z nás:
řeší domácnost, děti, organizaci, emoce
myslí na tisíc drobností dopředu
je neustále „v pohotovosti“
bývá přestimulovaný – po celém dni fyzického kontaktu s dětmi je další dotek vnímán jako „další požadavek“.
Druhý:
nese tlak na výkon
řeší práci, zodpovědnost, finance
má hlavu plnou úkolů a očekávání
Tlak na to, aby vydělával, byl úspěšný v práci, byl přítomným rodičem a ještě vypadal k světu, je obrovský.
A večer? Potkáme se…ale každý z nás už je na hraně své kapacity. A do toho má přijít blízkost.
Co se děje u muže:
Když je hlava plná tabulek, termínů a strachu z hypotéky, tělo se přepne do úsporného režimu. Intimita vyžaduje energii, kterou prostě tělo nemá. Muž se možná posnaží a chce ženě milování dopřát. Ale tělo se ošidit nedá (nemá kde brát) a výsledkem není očekávaný happy end, ale „no, promiň“. A tady často vzniká spirála stresu.. Pokud se z milování stane test mužství nebo povinnost, kterou musí „doručit“, mozek zafunguje jako pojistka a vypne chuť dřív, než k něčemu dojde. Únava je pak legální úniková cesta. Často raději volí úprk k práci, k telefonu nebo k „bolesti hlavy“, aby nemuseli čelit pocitu selhání.
Co se děje u ženy:
Když celý den řeší emoce a potřeby jiných, večer už nemá co nabídnout. Je tam už jen přání – „chci jít spát a ať po mě nikdo nic nechce“.
Často bojují s tzv. mentálním nákladem – i v posteli jim v hlavě běží seznam úkolů na zítřek a nedořešené konflikty dne.
Navíc mnoho žen (zejména maminek) zažívá stav přestimulovanosti. Po celém dni, kdy na nich někdo fyzicky nebo emočně ‚visel‘, vnímají další dotek jako další požadavek.
Vzniká propast, kde se jeden cítí odmítaný a druhý pod tlakem
A oba se o tom bojí mluvit. Jenže ticho situaci jen zhoršuje. Tohle je moment, kdy se vztahy začínají lámat.
Když to nepojmenujeme, rozjede se tichý kolotoč:
jeden se cítí odmítnutý
druhý pod tlakem
ubývá doteků
přibývá ticha, nejistoty
a postupně i vzdálenosti
A oba si to vysvětlí po svém. Jenže pravda bývá mnohem jednodušší:
Přetížený člověk netouží po blízkosti. Touží po úlevě.
A přitom oba často chtějí to samé – cítit blízkost, ale bez tlaku, a někdy jen svatý klid 🙂
Co s tím?
Neexistuje rychlé řešení. Ale existují malé posuny, které mění hodně.
1. Přestat z toho dělat problém jednoho z vás
Tohle není „něčí chyba“. Tohle je signál, že váš vztah i vaše těla jedou na doraz.
Viník není váš partner, ale únava. Bojujte proti ní společně, ne proti sobě.
2. Pojmenovat realitu (bez obviňování)
Místo: „Dneska NE.“
Zkus: „Jsem vyčerpaný/á a moje hlava ani tělo teď neumí vypnout. A nejde se mi teď na to naladit“
„Potřebuju chvíli, kdy po mně nikdo nic nechce.“
„Jsem tak unavený/á, že už nedokážu vnímat ani sebe.“
„Potřebuju se zase cítit v klidu, ne v očekávání.“
3. Ulevit si v běžném dni
Blízkost nezačíná večer v posteli. Začíná během dne.
- když na všechno nejsme sami
- když nemusíme pořád držet všechno pod kontrolou
- když máme prostor vydechnout
4. Vrátit do vztahu dotek bez očekávání
Ne každý dotek musí vést k sexu. Naopak.
Dotek bez tlaku vrací bezpečí. Bezpečí vrací touhu.
Zkuste si dát pusu nebo se obejmout, aniž by to muselo skončit v posteli. Když zmizí tlak na „finále“, často se vrátí i ta chuť.
5. Přestat „podávat výkon“ i v intimitě
Blízkost není výkon. Není to úkol, který je potřeba splnit.
Je to prostor, kde můžeme být. Ne něco, co musíme zvládnout.
6. Audit dne:
Kde nám utéká energie?
Můžeme něco vypustit, abychom na sebe večer zbyli?
Je jedno, jestli dnes „bolí hlava“ tátu nebo mámu. Důležité je pochopit, že v éře mentálního přetížení není sex automatický program. Je to luxus, na který musíte mít v nádrži aspoň trochu paliva. Pokud ho nemáte, neobviňujte se. Raději se zamyslete, jak tu nádrž společně doplnit.
Pokud procházíte podobným obdobím – srdečně vás zvu na kurzy/webináře:
10 kroků k sebelásce
Jak se zbavit vnitřních sabotérů (musím, očekává se ode mě, musí to být perfektní..)
Umění vypnout hlavu – zbavte se mentálního nákladu
Jak si udržet pozitivní mysl a najít si v životě tu svou cestu
Partnerská – vztahová komunikace
Umění komunikace – jak nenaštvat druhé
Se srdečným pozdravem
Jana