Mami, ukaž, já to vezmu – ať to nemusíš tahat. Navrhnul mi to sám od sebe aniž bych ho prosila o pomoc..
Sice se 3 zastávkami, aby si odpočinul – ale fakt ten nákup donesl až domů a měl z toho sám radost, že to udělal a že to dokázal.
Nechávejme děti dělat to, o co projevují zájem, protože, když jim několikrát řekneme teď ne nebo počkej – já to udělám, protože to bude rychlejší – tak o to ztratí zájem a nebudou to chtít už dělat. A myslím tím vše: – nakrmím tě já, protože je to rychlejší a není z toho nepořádek
– už potřebujeme jít, ukaž, já ti tu bundu zapnu /zavážu boty
– ne nemůžeš teď krájet, ten nůž je moc ostrý a mohl/a by ses pořezat
– ne, nemůžeš se mnou vařit, je t horká plotna a mohl/a by ses popálit
– ne nemůžeš zatloukat hřebíky, kladívko je těžké, mohl/a by ses klepnout..
Hledejme možnosti jak to dětem dopřát a zároveň, aby to bylo bezpečné a pro obě strany v pohodě..
Pokud nás tlačí čas – vždycky můžeme říct: „vidím, že ti teď ten zip nejde zapnout a my už potřebujeme odcházet – můžu ti teď prosím pomoci já a v autobuse, odpoledne si to budeš moci zkoušet?“
Pokud máme strach – tak hledejme alternativy:
„vidím, že bys chtěl/a krájet – jenže tenhle nůž je moc ostrý a já mám strach, že by ses mohl/a říznout. Vyzkoušej krájení prosím nejdřív s tímhle plastovým nožíkem, budeme to trénovat (pak s kovovým dětským, pak s kulatým tupějším nožem a pak už s ostrým).“
Krásné dny v vašimi dětmi 🙂
Jana