Máte někdy dojem, že ať se snažíte sebevíc, domluva s vaším partnerem nebo partnerkou prostě nefunguje?
Že jeden mluví o voze a druhý o koze?
Že jste přece mluvili úplně jasně a srozumitelně – a přesto si vaše drahá polovička zapamatovala něco jiného nebo si vaše slova vyložila úplně jinak, než jste je mysleli?
Je to velmi běžný jev, který se mezi muži a ženami objevuje častěji, než si připouštíme.
A co je důležité – většinou za tím není špatná vůle ani nedostatek lásky.
Pojďme se dnes společně podívat na to, proč k těmto nedorozuměním dochází – a co se při nich děje v hlavách obou partnerů.
Příběh Evy a Marka
Přišli ke mě na párovou terapii. Sedí vedle sebe na pohovce a mezi nimi je sotva půl metru. Emočně jsou však ale v tuto chvíli na míle daleko.
„Já už nevím, jak mu to mám říkat nebo jak s ním mluvit,“
začne Eva, která vypadá smutně a unaveně.
„Vždyť jsem mu to říkala úplně jasně. Děje se to opakovaně a já už si přijdu jak blázen, který neví co dělá nebo říká. Někdy mám pocit, že spíš mluvím s malým dítětem a ne s dospělým chlapem. Jsem už z toho unavená.
Marek se pak vždycky tváří nechápavě, proč se vlastně zlobím, proč dělám scény. A mě už to přestává bavit.“
Marek si povzdechne a reaguje. „Já nevím co mám dělat jinak. Snažím se nejlépe jak umím a nikdy to není dost nebo dobře. Nikdy nic není dost dobře nebo rychle.“
Následuje ticho.
Dívám se z jednoho na druhého. Oba jsou přesvědčeni o své pravdě. Oba jsou zranění.
„Můžete mi prosím uvést jednu z konkrétních situací, kde došlo k vzájemnému nepochopení? Ptám se.
Eva začne.
„Minulý týden jsem mu říkala, že by bylo potřeba objednat auto do servisu. Říkala jsem, že už mi svítí kontrolka a že z toho mám stres.“
„Ano,“ přikývne Marek. „A já jsem říkal, že jo, že to zařídím.“
Co se v tu chvíli dělo v hlavě Evy – její očekávání:
Marek co nejdříve zavolá do servisu a objedná termín a ideálně během dvou hodin mi dá vědět, kdy to bude.
Co se v tu chvíli dělo v hlavě Marka – jeho myšlenkové pochody:
Abychom ušetřili – vždy objednávám olej a filtry sám a v servisu nám je jen mění. Dneska je objednám a až budu vědět, kdy dorazí – tak pak zavolám do servisu a domluvím termín. Úkol splněn.
Jaká je ale realita.
EVA
měla očekávání (bez Markova potvrzení), že bude znát termín servisu tak do 2 hodin od té doby, co o to Marka požádala.
Když její očekávání nebylo naplněno začala na Marka tlačit.
– tak už jsi tam zavolal?
– tak kdy to bude?
– ty jsi to ještě neudělal, co?
V Evě se najednou spustí tok myšlenek – on to zase neudělal, zase se na něj nemůžu spolehnout.
Všechno si musím zařídit sama, jinak se toho nedočkám.
Co za tím je?
Obava, že Markovi na ni nezáleží. Cítí se neslyšená, nemilovaná, opomíjená.
Za jejím tónem je úzkost – potřebuje jistotu, že věci budou hotové.
A to spouští vlnu výčitek, obviňování, nátlaku..
MAREK
ve vědomí toho, že udělal to nejlepší co mohl a že splnil slib, který Evě dal je v dobré náladě. Najednou však přichází načuřená Eva, bez nějakého zřejmého důvodu a začne na Marka tlačit jak na malé dítě..
„Tak kdy budu mít ten termín do toho servisu?
Už jsi tam zavolal?
Ty ses na to zase vyprdnul co?“
A aniž by Marka pustila ke slovu, aby situaci mohl vysvětlit – tak na něj pustí vlnu své frustrace.
V tu chvíli Marek cítí:
– nepochopení proč se Eva takhle chová
– zmatený, vždyť on udělal, co po něm Eva chtěla
– naštvání, že udělal, co po něm Eva chtěla a zase to není dost, není to dobře
Co za tím je?
Obava, že zase jsem selhal. Že není pro Evu dost dobrý.
Za jeho podrážděním je pocit kontroly – jako by byl malý kluk, kterého někdo napomíná.
A to spouští obranný mechanismus – uzavírá se.
Ztrácí zájem komunikovat nebo vysvětlovat.
A nedorozumění je na světě 🙁
A dynamika se začne měnit:
Partnerka → nespokojená kontrolorka. Případně kárající matka či učitelka.
Partner → vzdorující chlapec. Reaguje uzavřením se a nechce se mu pak plnit prosby partnerky.
A tahle dynamika ničí partnerství a intimitu víc než neumyté nádobí.
Ne proto, že by se nemilovali. Ne proto, že by jeden byl líný a druhý přehnaně náročný.
Proč se to děje?
Mužský a ženský princip je prostě jiný, včetně fungování našich mozků.
Ženy jsou častěji impulzivní a reagují hned. Vyplývá to i ze schopnosti dělat více věcí najednou.
Muži jsou více analytičtí a rádi mají věci promyšlené – rádi jim dávají nějaký řád.
Ženy mají mnohem větší kadenci slov a potřebu o věcech komunikovat.
Muži mají omezenou možnost příjmu počtu slov, která jsou během dne schopni pojmout a zpracovat. Proto u dlouhých monologů vypínají, pokud v nich není pro ně to podstatné. O věcech komunikují minimálně – raději řeší a konají.
- Eva nekomunikovala své očekávání (jaký má být konkrétní výsledek a dokdy to má být ideálně hotové. s potvrzením druhé strany, že je to reálné)
- Marek splnil úkol způsobem, který odpovídal jeho logice, ne jejímu tempu (nekomunikoval s Evou mezikroky, které bylo potřeba ještě udělat před voláním do servisu).
A přitom stačilo tak málo..
Stačilo, aby Eva řekla Markovi:
„Marku, mohl bys prosím, během 2 hodin, objednat moje auto do servisu? Začala mi svítit kontrolka a já z toho mám stres. Šlo by to prosím?“
V tu chvíli by Marek věděl jaká jsou očekávání Evy a mohl by na to hned zareagovat.
„Evi, během 2 hodin to nemám šanci stihnout. Potřebuji ještě objednat olej a filtry a počkat na potvrzení termínu dodání. Podle toho bych pak servis zařídil. Pak ti dám hned vědět, je to v pohodě?“
Co pomáhá?
V terapii páry učím tři jednoduché věci:
1. Mluvte v konkrétních větách
Ne: „Já toho mám moc.“
Ale: „Potřebuji, abys dnes udělal večeři, ideálně do 19.00. Je to prosím možné?“
2. Říkejte časový rámec
Ne: „Zařiď to.“
Ale: „Prosím, objednej to prosím do středy do 14:00 a pak mi to jen zprávou potvrď, šlo by to? .“
3. Ověřujte si porozumění
„Tak si teď pojďme zrekapitulovat, kdo, co a kdy zařídí. Já…
Není to výslech. Je to prevence hádky.
Milujeme se. ALE…
To „ale“ často není o nedostatku citu. Je to o nedostačující komunikaci.
Když žena pochopí, že muž opravdu neumí číst mezi řádky a že nejde od druhých očekávat něco, co s nimi nebylo jasně komunikováno a muž pochopí, že za výčitkou je často jen únava a touha po blízkosti, změní se tón.
Ne ze dne na den. Ale postupně.
A najednou sedí na tom gauči jinak. Blíž k sobě. Protože místo boje proti sobě začnou bojovat za vztah. 💛
pokud je toto Vaše téma a chcete ho řešit srdečně Vás zvu na webináře:
PARTNERSKÁ – VZTAHOVÁ KOMUNIKACE
JAK SE ZBAVIT VNITŘNÍCH SABOTÉRŮ (musím, očekává se ode mě, přidej.. )
10 KROKŮ K SEBELÁSCE
Krásné dny Jana