Rozchod nebo rozvod patří k nejtěžším životním zkouškám – pojďme si to upřímně přiznat. Jen málokdo má na rozchod hezké vzpomínky.
Je to konec jedné etapy, doprovázený bolestí, hněvem a často i pocitem křivdy jednoho nebo i obou partnerů.
Bohužel se nám však tady rozmohl takový nešvar a já jsem často svědkem toho, že si bývalí partneři vyřizují své účty a křivdy skrze své děti 🙁
A na to bych se s vámi dnes chtěla podívat.
Protože, když mi na terapie chodí děti s úzkostmi, s poruchami chování nebo mladiství, co se sebepoškozují – je to neskutečně smutné a není mi to jedno.
Procházela jsem odborné výzkumy a věděli jste, že v Česku od roku 1994 došlo k 82 % nárůstu psychických obtíží u adolescentů, u 55 % českých deváťáků se objevuje zhoršené duševní zdraví (40 % trpí depresemi, 30 % úzkostmi) a že u mladistvých o 500% narostl počet sebevražd a sebepoškozování?
Důležité je si uvědomit, že i když partnerský vztah zaniká (z jakéhokoliv důvodu – ať je sebevíce bolestivý), ten RODIČOVSKÝ TRVÁ DÁL.
Pokud jsou ve hře děti, měly by se stát naším prvořadým zájmem. Jejich štěstí a spokojenost totiž přímo závisí na tom, jak tuto situaci zvládneme my dospělí.
Proč dítě potřebuje oba rodiče?
Ideální scénář pro zdravý vývoj dítěte je mít v životě oba rodiče. Není to jen o „hlídání“, je to o doplňování:
Každý rodič dává něco jiného: Máma a táta představují různé energie, přístupy k řešení problémů a různé životní vzory.
Pocit bezpečí: Když dítě vidí, že i když rodiče nežijí spolu, dokážou spolu slušně mluvit a dohodnout se, dává mu to obrovskou jistotu. Zjišťuje, že jeho svět se sice změnil, ale nerozpadl.
Pocit milovanosti: Když se dítě cítí milované a přijímané oběma rodiči – dává mu to do života vyšší dávku sebevědomí, jistoty, důvěry, pomáhá mu to budovat zdravé vztahy do budoucna.
Samozřejmě existují výjimky (domácí násilí, zneužívání, apod.)
Největší chyby, které dětem ubližují
Někdy v záplavu emocí zapomínáme, že naše slova a činy mohou mít na duši dítěte devastační dopad. Mezi ty nejhorší „prohřešky“ patří:
1) Dítě jako oběť citového vydírání: „Už nás nechce“
Existují věty, které v dětské duši zanechají hluboké jizvy. Když rodič, plný vlastní bolesti a vzteku, řekne dítěti:
„Tatínek už nás nechce, našel si novou rodinu a teď už na tebe asi nebude mít čas,“
nebo
„Máma ti to nekoupí, protože teď cpe peníze do toho svýho novýho chlapa,“
páchá na dítěti citový atentát.
Co se v tu chvíli děje v hlavě dítěte?
– ztráta vlastní hodnoty:
Dítě si slova „už nás nechce“ přeloží jako „už nechce MĚ“. Začne věřit tomu, že není dost dobré, že něco provedlo, že nestálo ani za to, aby rodič zůstal.
- obrovská úzkost a nejistota:
Pokud je jedna ze dvou nejdůležitějších osob v životě „zlá“ nebo „lhostejná“, svět dítěte přestává být bezpečným místem. Dítě ztrácí půdu pod nohama.
- konflikt loajality:
Rodič tímto nutí dítě, aby si vybralo stranu. Dítě se pak cítí provinile, když se u druhého rodiče cítí dobře nebo ho má rádo. Cítí se jako zrádce toho rodiče, který „zůstal sám“.
Pamatujte, i když vás partner opustil nebo zradil, pro dítě je to stále jeho táta nebo máma (co s tím můžete najít níže). Tím, že mu haníte druhého rodiče, neničíte ex-partnera, ale vztah dítěte k sobě samému. Dítě totiž ví, že je z poloviny ten „špatný“ rodič.
2) Znevažování druhého rodiče:
Pokud před dítětem mluvíte o druhém rodiči ošklivě, útočíte na polovinu identity toho dítěte.
Mnoho rodičů má pocit, že jen konstatuje fakta, ale ve skutečnosti tím u dítěte vyvolávají hluboký vnitřní konflikt.
Ponižování schopností druhého: Věty typu
„Tvůj táta není schopný ti zařídit ani blbej kroužek,“
nebo „
Tvoje máma se o tebe neumí ani pořádně postarat,“ jsou jako dýky.
Proč to bolí:
Dítě se identifikuje s oběma rodiči. Pokud o jednom z nich mluvíte jako o neschopném, dítě se začne cítit méněcenné.
3) Past „hodného“ rodiče: Když chybějící hranice ubližují
Někdy se po rozchodu jeden z rodičů (často podvědomě) rozhodne, že nebude „ten zlý jako máma/táta“. Přestane vyžadovat pravidla, povinnosti nebo slušné chování. Výsledek ale není šťastné dítě, nýbrž dítě v chaosu.
Rodičovství není o tom, kdo koupí dražší hračku nebo kdo víc dovolí. Není to soutěž!
Je důležité si uvědomit, že LÁSKA SE NEKUPUJE!!!
Domov (i ten rozdělený) má být bezpečné prostředí. To, jak se k sobě chováte teď, nastavuje vašemu dítěti zrcadlo pro jeho vlastní budoucí vztahy.
Proč jsou hranice pro dítě životně důležité?
Hranice pro dítě znamenají bezpečí.
Je to jako zábradlí na mostě nad propastí – pokud tam není, dítě se bojí udělat krok.
Pokud rodič nenastaví pevný řád, dítě si podvědomě začne tvořit vlastní pravidla, která jsou často mnohem rigidnější a tvrdší. Snaží se tak vnést kontrolu do světa, kde mu ji dospělí neposkytli.
To může vést až k rozvoji úzkostí, nutkavého chování (obsedantně kompulzivní poruchy) nebo obrovského strachu udělat chybu.
Druhá možnost je, že z dítěte začne růst egocentrik s narcistickými rysy. Pokud dítě vyrůstá v pocitu, že „může všechno“ a činy nemají důsledky, ztrácí schopnost empatie a ohleduplnosti k druhým. V dospělosti pak tvrdě naráží v práci i ve vztazích, protože svět se mu nepřizpůsobí tak, jako to dělal jeden z rodičů.
Rodičovství není o popularitě
Být rodičem znamená unést i to, že na nás dítě bude chvíli naštvané, protože jsme mu něco zakázali.
Pravdou je, že dítě, kterému rodič nastavuje laskavé, ale pevné hranice, se v budoucnu cítí mnohem stabilnější než dítě, kterému bylo vše dovoleno jen proto, aby se rodič zalíbil nebo se pomstil ex-partnerovi.
4) Dítě jako zbraň nebo rukojmí:
„Pokud mi nedáš peníze/neuděláš, co chci, dítě neuvidíš. A já mu všechno řeknu! Jak nám nechceš dávat žádné peníze..aby vědělo, co jsi zač“
Toto citové vydírání je pro psychiku dítěte extrémně zatěžující – zároveň je to velmi časté jednání rodičů.
5) Zamezování kontaktu:
Pokud není objektivní a vážný důvod (násilí, zneužívání, ohrožení na zdraví), bránit dítěti v kontaktu s tátou nebo mámou je trest, který nedáváte partnerovi, ale vlastnímu dítěti.
Nový partner nebo partnerka určitě mohou být fajn a mohou se k dítěti chovat lépe než druhý rodič, ale rodičovské pouto není nahraditelné.
Je to podobné tomu jako kdybyste chtěli přesadit strom jen s půlkou kořenů. Možná nějak poroste, ale prospívat nebude 🙁
Samozřejmě existují výjimky – např. u adoptovaných dětí.
6) Dítě jako poslíček špatných zpráv:
„Řekni tátovi, že když ti nekoupí boty, tak k němu příště nepůjdeš.“
Tímto z dítěte děláte štít a zatahujete ho do konfliktů, které mu nepřísluší.
Jak mluvit o ex-partnerovi, když cítíte jen bolest a vztek?
Je v pořádku, že se cítíte smutní, naštvaní, bezradní a nemá smysl předstírat cokoliv jiného. Může to tak být.
Je v pořádku, že v tuto chvíli nedokážete na druhém rodiči najít nic dobrého.
Cílem není lhát dítěti o tom, jak je „tatínek/maminka úžasný/á“, ale zachovat neutrální zónu.
1. Zvolte strategii „neutrálního reportéra“
Pokud nedokážete říct nic hezkého, neříkejte nic hodnotícího. Místo emocí používejte fakta.
Místo: „Tvůj otec je nespolehlivý lhář.“
Zkuste: „Táta dnes nepřijede, uvidíte se příští týden, jak jste se domluvili.“
2. Oddělte partnera od rodiče
Zkuste si v hlavě vytvořit dvě složky. Jedna je „Ex-partner“ (ten, který vám ublížil) a druhá je „Rodič mého dítěte“.
S tím prvním nemusíte mít nic společného, toho druhého musíte tolerovat kvůli dítěti.
Nenávist k partnerovi nemusí znamenat ničení obrazu rodiče.
3. Najděte si „bezpečný ventil“ jinde
Dítě nesmí být váš terapeut. Své pocity, vztek a křivdu ventilujte u kamarádky, terapeuta nebo do polštáře. Když jste s dítětem, vaše emoce by měly být v „úsporném režimu“a jen konstatovat fakta.
„Ano jsem teď naštvaná, protože někdo, komu jsem hodně věřila, nesplnil svůj slib.“
4. Kouzelná věta pro chvíle, kdy se vás dítě ptá
Když se vás dítě zeptá na něco, co vás bolí (např. „Proč se na tátu zlobíš?“), nemusíte lhát. Můžete říct:
„Teď je mezi námi dospělými období, kdy si úplně nerozumíme a jsme na sebe trochu naštvaní. To se dospělým někdy stává. Ale nic to nemění na tom, že tě oba máme rádi.“ Tím dítěti nelžete, ale zároveň na něj nenakládáte detaily vaší partnerské zrady.
Respekt jako investice, ne jako zásluha
Respekt k druhému rodiči před dítětem není odměna pro vašeho ex-partnera za to, jak se choval. Je to investice do duševního zdraví vašeho dítěte. Děláte to pro něj, ne pro svého ex.
Jak reagovat na útoky druhého rodiče?
Když o vás druhý rodič před dítětem mluví pohrdavě nebo zpochybňuje vaše schopnosti, vaše první instinktivní reakce je obrana nebo protiútok. Nedělejte to. Pokud začnete vysvětlovat svou pravdu nebo útočit zpět, dítě se ocitne v křížové palbě a jeho úzkost vzroste.
Zachovejte klid a věcnost:
Pokud dítě přijde s tím, že „táta říkal, že jsi neschopná,“ odpovězte neutrálně:
„Mrzí mě, že si to táta myslí, já se snažím dělat to nejlepší, co umím.“
Tím dítěti ukážete, že vy nejste zdrojem konfliktu.
Neopravujte obraz druhého rodiče:
Nesnažte se dítěti dokazovat, že ten druhý lže. Děti jsou velmi vnímavé a časem samy uvidí, kdo vytváří chaos a kdo stabilitu.
Komunikujte s ex-partnerem v soukromí:
Pokud je to možné, řešte tyto výpady bez přítomnosti dětí. Nastavte si jasnou hranici:
„Vidím, že máš na moji výchovu/finance jiný názor, ale prosím, neřeš to před naším dítětem. Ubližuješ tím jemu, ne mně.“
Proč na tom záleží?
Dítě, které vyrůstá v prostředí, kde se rodiče vzájemně respektují jako „parťáci v rodičovství“, získává ten nejdůležitější vklad do života: pocit bezpečí a vzor, jak řešit konflikty s úctou.
Co děti skutečně potřebují?
Dva rodiče, kteří spolu mluví (nebo se alespoň vzájemně neshazují).
Jasná pravidla, která platí u obou, aby dítě nemuselo neustále přepínat mezi dvěma světy.
Vědomí, že jsou milovány pro to, kým jsou, a ne pro to, jak moc se přikloní na stranu jednoho z rodičů.
Děti nepotřebují dokonalé rodiče, kteří se nikdy nerozešli. Potřebují rodiče, kteří jsou natolik dospělí, aby své ego odsunuli stranou ve prospěch dětského úsměvu.
Rodičovství není o tom, kdo má pravdu nebo kdo je víc v právu. Je to o vytvoření stabilního světa pro někoho, kdo se sám ještě bránit neumí.
pokud je toto Vaše téma a chcete ho řešit srdečně Vás zvu na webináře:
PARTNERSKÁ – VZTAHOVÁ KOMUNIKACE
JAK SE ZBAVIT VNITŘNÍCH SABOTÉRŮ (musím, očekává se ode mě, přidej.. )
10 KROKŮ K SEBELÁSCE
Krásné dny
Jana