Od různých lidí často slýchávám, že láska pro ně znamená být s tím druhým spolu co nejvíce. Trávit každý volný okamžik společně, sdílet všechny aktivity, mít stejné přátele, stejné zájmy, stejné plány.
Máme pocit, že když budeme dělat všechno spolu, náš vztah bude silnější.
Na první pohled to zní romanticky.
Pokud to tak cítí oba partneři a je jim v tom dobře – je to v naprostém pořádku.
Jenže má to jedno velké ALE.
Ne vždycky to tak oba partneři mají.
A tam pak po určité době, když pomine prvotní fáze zamilovanosti – chemický ohňostroj, díky kterému nás zajímá jen naše druhá polovička, začnou vznikat mezi partnery třecí plochy.
Příběh Honzy a Martiny – když si jeden začne „přivlastňovat“ toho druhého
Honza a Martina jsou spolu asi rok a půl. První rok byl pro oba krásný, byli do sebe zamilovaní a trávili spolu hodně času. Postupně si ale Martina začala všímat, že když jdou do společnosti více lidí, Honza se stahuje do sebe, přestává se bavit a po relativně krátké době chce jít domů. Pak to začalo zacházet i do toho, že ji začal vyčítat, když chtěla jít někam bez něj a začal ji emočně vydírat.
Milují se, ALE..
Co se dělo ve vztahu z pohledu Martiny:
„Honza je super. Je laskavý, pečující, vtipný, chytrý, ale od určité doby se začal měnit. Když jsme zrovna neměli být spolu tak začal být nepříjemný, vyčítavý, podezřívavý.. A když jsme spolu někam šli – tak to taky nebylo v pohodě.
Někdy říkal, že ho to tam nebaví, jindy že ho bolí hlava, je unavený, nebo že chce být jen s ní.
Po čase se přidaly i jemné výčitky: „Já jsem tam jak páté kolo u vozu. Vždyť se tam bavíš s druhými lidmi – co já tam mám dělat.“
Paradoxně, když přišli domů, Honza si začal dělat svoje věci, šel na zahradu, pracoval nebo byl u počítače a Martiny si skoro nevšímal. Martina tak přišla o čas s přáteli – a zároveň ani doma nezažívala blízkost, kvůli které původně odešli.
„Dokonce mi začal i vyčítat, že mám lepší vztahy s jeho mámou než má on sám.. pomalu jsem se začala ztrácet v tom, co je vlastně dobře.
Pak začal Honza ještě víc „tlačit“ a začal kontrolovat s kým jsem, co dělám, proč nejdu/nejsem s ním.
A začaly hádky, spirála nepochopení výčitek…
„Měla jsem pocit, že jsem pod velkým tlakem, že se dusím.
Z Honzi, který byl ze začátku skvělý parťák do nepohody se najednou stal kluk, který vyžadoval mou stálou pozornost, čas i zájem“. Nepomáhalo ujišťování, vysvětlování. Já se cítila čím dál tím víc bez energie, smutnější a měla jsem pocit, že jsem zodpovědná za jeho štěstí a spokojenost.
Ale už takhle dál nemůžu. „
Honzu miluju, ale potřebuju, aby mě nechal prostor, svobodu, abych se mohla nadechnout.“
Co se dělo ve vztahu z pohledu Honzy:
„Bylo to úplně super cítit, že jsem pro někoho prioritou a že tak úžasná ženská chce být právě se mnou. Přestal jsem díky ní potřebovat svoje kamarády, nepotřeboval jsem dělat věci, co jsem dělával dřív. S Martinou byl ten čas tak super, že to co jsme podnikali spolu mi úplně stačilo.
Jenže po nějaké době, když jsme šli spolu ven a kde bylo najednou více lidí a bylo jedno jestli mezi kamarády, kolegy, nebo rodinu – začal jsem se cítit divně. Martina se tam začala bavit s ostatními a mě začalo postupně čím dál tím víc vadit, že si mě nevšímá, že se směje vtipům jiných lidí a já jsem se tam najednou začal cítit jak páté kolo u vozu.
Chtěl jsem pak jít často brzy domů. Vymýšlel jsem si různé důvody, proč, jen už jsem chtěl být s Martinou doma a sám.
,Napadaly mě myšlenky jestli se Martina se mnou už nezačala nudit, v čem jsou ti ostatní lepší než já, že se raději baví s nimi. Začal jsem mít strach. Strach, že nejsem dost dobrý, že to Martina pozná a já o ni přijdu.
Začal jsem mít tendence držet ji co nejvíce u sebe – vždyť my dva si přeci spolu vystačíme – tak jako na začátku.
Nepotřebujeme nikoho dalšího. Nechápal jsem proč ode mě odchází na nějaké cvičení nebo proč nechce jít se mnou a dokud zase nebyla zpátky u mě doma, cítil jsem se blbě. Byl jsem v napětí..“
Čím víc se jeden snaží druhého udržet u sebe, tím víc ho od sebe odtlačujeme. Prostor není vzdálenost.
Mít ve vztahu prostor neznamená nemít se rádi. Znamená to mít vlastní identitu. Vlastní zájmy. Vlastní lidi. Znamená to, že když partner jde ven s přáteli, necítíme paniku, ale klid. A když si chceme vyrazit sami, necítíme vinu.
Zdravý vztah není o tom, že dva lidé dělají všechno spolu. Je o tom, že dva lidé se dobrovolně vracejí k sobě, protože chtějí – ne proto, že by bez sebe nedokázali fungovat.
V průměru ženy více touží po emocionální blízkosti a jistotě vztahu (samozřejmě existuje spousta výjimek a záleží hlavně na stylu vazby a osobní historii), zatímco muži bývají pohodlnější s větší autonomií a menší intenzitou sdílení emocí.
Ale to neznamená, že muži nemilují. Spíš mají jiný způsob regulace blízkosti – víc se stahují, když je vztah moc intenzivní.
Je však velmi zajímavé, že výzkumy o stylech citové vazby ukazují, že se úzkostné ženy a vyhýbaví muži se často párují. Jejich vztahy mohou být stabilní, ale velmi emočně náročné a vyčerpávající.
Respekt k individualitě je forma lásky
Respektovat partnerovy koníčky, přátele a potřebu být chvíli sám je jedna z nejvyšších forem lásky. Znamená to říct:
- „Chci, abys byl šťastný/á, i když zrovna nejsi se mnou.“
- „Věřím ti a nepotřebuji tě kontrolovat.“
- „Tvůj svět je důležitý, stejně jako ten můj.“
A paradoxně právě takový přístup vztah posiluje. Protože partner se nevrací z povinnosti, ale z radosti.
Jak si ve vztahu udržet zdravý prostor
- Udržuj své koníčky, i když jsi zamilovaný/á.
- Neopouštěj přátele kvůli vztahu.
- Dopřej partnerovi čas bez sebe – bez výčitek.
- Mluv o svých pocitech nejistoty, ale neobviňuj.
- Připomínej si, že láska není vlastnictví.
Milujeme se – a právě proto si dáváme prostor
Láska není o tom být si navzájem vším. Je o tom být dvěma celistvými lidmi, kteří se rozhodli být spolu. Když si ve vztahu necháme prostor, nevzdalujeme se. Naopak – dáváme vztahu šanci dýchat, růst a zůstat živý.
Protože někdy ta nejlaskavější věta ve vztahu zní:
„Miluju tě. A zároveň potřebuju trochu prostoru.“
pokud je toto Vaše téma a chcete ho řešit srdečně Vás zvu na webináře:
PARTNERSKÁ – VZTAHOVÁ KOMUNIKACE
JAK SE ZBAVIT VNITŘNÍCH SABOTÉRŮ (musím, očekává se ode mě, přidej.. )
10 KROKŮ K SEBELÁSCE
Krásné dny
Jana