Mluvím o mentální náloži, na kterou jsme si zvykly až příliš a přestaly ji vnímat. Realita většiny žen v Čechách, kterou často slýchávám od klientek na terapiích nebo v rámci školení, která vedu.
„Vstanu.
Udělám snídani, svačiny, vypravím/odvedu děti (školka, škola).
Nestíháme – Madla nemohla najít čepici, Honza dneska do školky vůbec nechtěl..
Běžím do práce.
Vedu /vezu děti na kroužky, nakupuju.
Učíme se a dělám s dětmi úkoly, vařím večeři.
Peru prádlo, uklízím, kontroluju, co je potřeba na zítřek.
Děti se perou/hádají – klidním situaci (několikrát za den)
Domácnost nějak funguje a nikdo nestrádá. Nic zásadního se „nekazí. Zvenčí vypadá můj život úplně normálně.
A přesto jsem často unavená. Podrážděná. Přetížená.
Sotva se někdy během dne stihnu najíst – prostě to nestíhám. Nevím, kde na všechno mám vzít čas. Potřebovala bych, aby den měl aspoň 35 hodin.“
Spousta žen chodí do práce. Mají odpovědnost, úkoly, termíny.
Ne proto, že by musely. Ale proto, že jsou zvyklé. A na pozadí tohoto všeho se jim navíc ještě v hlavě se samy od sebe rozbíhají myšlenky:
- kdo kdy kam jede
- co je potřeba zařídit
- kdo má co rád
- na co se nesmí zapomenout
- co by se „mělo“
- co udělat s dětmi, aby ranní odchody byly více v klidu
- jak se vymluvit z návštěvy u tchýně
- dělám snad něco špatně? Partner – je nějaký divný v poslední době
- kdy to mám všechno stihnout, jsem na všechno sama – zase to zapomněl udělat
Tenhle seznam nikdo nepřidělil, nikdo ho oficiálně nenařídil. Vznikl pomalu – z očekávání, z výchovy, z porovnávání, z vnitřního tlaku. A stal se standardem.
Tlak, který si často vytváříme samy
Mnoho žen často nežije pod přímou kritikou okolí, ale pod vlastním přísným dohledem.
- Musím to zvládnout.
- Nechci obtěžovat.
- Když to zvládají jiné, zvládnu to taky.
- Nechci selhat. Nechci vypadat neschopná.
- Když povolím, něco se pokazí.
A tak držíme všechno pohromadě. Plánujeme. Hlídáme. Myslíme dopředu. Ne proto, že bychom byly nenahraditelné – ale protože jsme naučené být neustále k dispozici.
Únava není selhání. Je to signál.
Dlouhodobá únava, frustrace, vnitřní přetlak neznamenají, že jsi slabá. Znamenají, že jedeš dlouho za hranou.
Mentální nálož nemá vypínač.
A když se k ní přidá práce, péče o druhé a minimum prostoru pro sebe, tělo i hlava si časem řeknou o pozornost. Někdy tiše – únavou, nespavostí, podrážděností. Jindy hlasitě – vyhořením, úzkostí, nemocí. Ne proto, že bys něco nezvládla. Ale proto, že tohle tempo není udržitelné.
Není normální zvládat všechno sama
Možná je čas přestat se ptát: „Jak to ještě líp stihnu?“
A začít se ptát: „Co z toho vlastně nemusím nést sama?“ Pro tělo i mozek je velmi náročné a nepřirozené:
- být manažerkou rodiny 24/7
- mít plnou hlavu i ve chvílích klidu
- stydět za odpočívání
- považovat vyčerpání za běžnou součást života
- myslet si, že požádat o pomoc znamená selhání
To, že něco dlouho funguje, ještě neznamená, že je to zdravé nebo v pořádku.
Možná nepotřebujeme být silnější. Možná potřebujeme být laskavější k sobě.
K sobě. Ke svým limitům. Ke svému tělu. Možná není řešením zvládnout víc. Ale nést míň.
Pustit představu dokonalosti. Dovolit si nebýt všude. Říct si o pomoc dřív, než dojde síla. Protože žena, která je unavená, není problém. Problém je svět (a vnitřní nastavení), který po ní chce, aby to považovala za normální.
Proč je to tak vyčerpávající?
Protože mozek nikdy neodpočívá. Neviditelná práce je jako mít v počítači otevřených 100 oken najednou. I když zrovna nic nepíšete, ta okna na pozadí „žerou“ energii a zpomalují systém. Výsledkem je podrážděnost, zapomnětlivost a pocit totálního vyhoření.
Jak z toho ven? (praktické kroky)
- Ptejte se sama sebe i druhých: „Co je pro tebe dost?“ A docela dost možná zjistíte, že 40% věcí děláte nebo řešíte nejsou potřeba (dělat určité tabulky /reporty/úkony/vařit každý večer teplou večeři/mít dokonale uklizeno) a že vaše okolí spíše ocení vaši pohodu a společně strávený čas.
Možná zjistíte, že některé věci děláte jen proto, že si myslíte, že se to má nebo protože nechcete být „horší“ než jiné ženy. - Delegujte: „Mám pocit, že je toho poslední dobou na mě fakt hodně a potřebovala bych, abychom si domácí práce podělili. Tady je seznam běžných aktivit – podívejte se na to a navrhněte, kdo si z toho co vezme na starost. Potřebuju se však spolehnout, že to bude hotové – bez připomínání. Já pak budu mít více energie, budu moci s vámi trávit více času a i lepší náladu. Jak to vidíte vy?“
- Digitální pomocníci: Sdílené kalendáře (Google) nebo aplikace na nákupní seznamy (Keep, Bring) uleví vaší paměti.
- Dávat čas sama sobě, a to každý den! Každý den dělat to, co vás baví a dobíjí vám baterky.