(a proč to pro mnoho mužů není přirozené)

Mnoho žen má pocit, že mluví se „zdí“. Na otázku „Jak se cítíš?“ muž pokrčí rameny, něco zamručí nebo odpoví jedním slovem. Někdy téma úplně zamluví. A žena pak sedí vedle něj a přemýšlí: „Co se děje?“

„Cítím se jako spolubydlící s výhodami, ne jako partnerka. Můj muž se mnou skoro nemluví o emocích. Nevím, co cítí. Nevím, co se v něm děje. Když se ho zeptám, co se dělo v práci, řekne dobrý.
Když vidím, že je zamračený a chci mu pomoct, odsekne, že mu nic není. Cítím se odstrčená.
Pak jdeme s přáteli ven a on se tam směje, vypráví historky… Bolí mě to. Proč si s kamarády povídat umí a se mnou ne?
Mám pocit, že mě k sobě nepustí, a tak začnu někdy křičet nebo mu vyčítat, že je mu to jedno.

Znáte to taky?

Proč muži emoce potlačují nebo neprojevují

Abychom muže pochopili, musíme vědět, z jakého nastavení vycházejí. Většina mužů byla od dětství programována k tomu, že emoce = se slabost nebo něco, co není druhými přijímáno. A když byl problém? Doma se mlčelo.

„Mnoho mužů vyrůstalo nejen v tichých domácnostech, ale i ve větách jako:

• „Chlapi nepláčou.“
• „Buď chlap.“
• „Zatni zuby.“
• „Nebreč a přestaň se vztekat.“
• „Nebuď bábovka.“

Tyto věty naučily mnoho mužů jednu věc – EMOCE JE LEPŠÍ SCHOVAT. A jsou tu i další důvody…

Strach ze ztráty respektu – muž má v sobě zakódováno, že musí být „skálou“. Ukázat strach nebo nejistotu pro něj může znamenat pocit, že selhává jako muž.

Strach z kritiky – pokud se muž v minulosti otevřel a dostalo se mu výsměchu nebo nepochopení, jeho systém se „uzamkl“, aby předešel další bolesti.

Chybějící slovník – zatímco dívky jsou od malička povzbuzovány k mluvení o citech, kluci trénují akci. Muž často cítí fyzické napětí (tlak v hrudi, stažený krk, napětí), často však nemají pro své vnitřní stavy pojmenování a neumí je slovně vyjádřit.

Pak je tu ještě jeden úplně jiný důvod, proč někteří muži nesdílejí své starosti. Důvod, který ženy často překvapí.
Mnoho mužů nesdílí své starosti ne proto, že by nechtěli, ale protože mají pocit, že tím svou ženu chrání.

Na terapiích někdy slyším věty jako:
„Nechtěl jsem ji tím zatěžovat. Vidím přeci, kolik toho sama má. Nechtěl jsem, aby se ještě trápila kvůli mně.“

Někteří muži mají velmi silně zakořeněnou roli postarat se, ochránit, zvládnout to. A tak své starosti často řeší sami.
Jenže žena pak často vidí jen ty chmury a ticho. A v tom tichu si začne vytvářet vlastní vysvětlení typu:
„Nezajímám ho.“
„Nevěří mi.“
„Něco se děje – udělala jsem něco špatně? Má snad jinou? Už mě nemiluje?.“

A tak vzniká jedno z nejčastějších nedorozumění ve vztazích.
Muž mlčí, protože chce chránit.
Žena mlčení vnímá jako odmítnutí.

Přitom oba to myslí dobře.

Co muž potřebuje, aby se cítil milovaný?

Aby se muž mohl otevřít, musí nejdříve cítit, že jeho základní potřeby jsou naplněny. Otevře se jen tehdy, když ví, že to nebude použito proti němu. Pro muže láska často znamená něco jiného než pro ženy.

Mnoho žen se snaží otevřenost vyvolat otázkami:
„Tak mi řekni, co cítíš.“
„Proč se mnou nemluvíš?“
„Proč se mi neotevřeš?“

Pro muže, který s emocemi neumí pracovat, je to ale často velmi stresující situace.

Mnoho mužů potřebuje především:

• Pocit přijetí – že může být takový, jaký je. Bez snahy ženy ho změnit (má láska ho změní)
• Pocit bezpečí – že jeho otevřenost nebude použita proti němu.
• Respekt a uznání – že není tlačen do něčeho, na co není připraven. Pro muže je respekt stejným palivem jako pro ženu něha. Pokud cítí, že si ho žena váží za to, co dělá, cítí se v bezpečí.
• Přijetí bez kritiky – pokud muž ví, že když něco „pokazí“, nebude následovat výčitka, ale pochopení, začne spouštět štít. Potřebuje vědět, že i když je smutný nebo nejistý, je pro vás stále „ten pravý“.
• Fyzická blízkost: Pro mnoho mužů je sex a fyzický kontakt branou k emocím. Často se otevřou až poté, co cítí blízkost skrze dotek.
• Klidné místo bez tlaku – pamatuj!! Kde je tlak, tam není láska.
• Přestat dostávat nevyžádané rady – jinak může mít pocit méněcennosti. Že je brán jako dítě, které neví co má dělat. Muž přestane sdílet své problémy, protože nechce dostávat přednášky.
  
  Pomáhají věty jako:
  „Jsem ráda, že jsi doma.“
  „Je mi s tebou dobře.“
  „Cítím se s tebou v bezpečí.“

Když tyto podmínky vzniknou, muž se velmi často začne pomalu a postupně otevírat.

Jak muže začít otevírat

Pokud muž nikdy dříve své emoce nesdílel, nepůjde to hned. Pokud tvůj muž patří k těm „skalám“, které nikdy neprojevily emoce, buď trpělivá. Je to jako učit se nový jazyk v padesáti letech. Počítej, že prvních 20 dnů může být doma ještě větší „peklo“ a první výsledky mohou přicházet až po 40 až 60 dnech.
Vyžaduje to trpělivost a vědomí, že jeho mlčení není nezájem, ale naučený obranný mechanismus!

Muži se málokdy otevírají „z očí do očí“
Tlak přímého pohledu je pro ně často příliš intenzivní. Lepší je pro ně varianta bok po boku (v autě, při procházce)
„Všimla jsem si, že tě ta zpráva trochu rozhodila. Chceš mi o tom říct víc, nebo o tom teď nechceš mluvit?“

Sdílej svou zranitelnost:
Když uvidí, že i Ty máš někdy strach nebo nejistoty (a neútočíš tím na něj), pochopí, že zranitelnost je v tomto vztahu legální.

Oceňuj i malé náznaky:
Když zmíní, že měl těžký den, nezačni hned radit nebo přilívat olej do ohně. Jen poslouchej a řekni: „Chápu, to muselo být náročné.“

Ocenění odvahy
„Moc si vážím toho, že jsi mi to řekl. Cítím se lépe, když vím, co se děje.“

Mluvte v „já“ větách:
Cítím se ti blíž, když vím, co tě trápí“.

Ocenit ticho:
Nauč se s ním prostě jen být, bez nutnosti mluvit. Tím se sníží partnerova hladina stresu.

Dej mu prostor na zpracování:
Muži často potřebují emoci nejdřív „přežvýkat“ o samotě, než o ní dokážou mluvit.
Vidím, že se v tobě něco děje. Jsem tu pro tebe, až budeš mít chuť to sdílet. Budu vedle.“

Nenátlakovost
„Zajímalo by mě jen, jak ti v tom je – jestli jsi v pohodě“

Zjišťování potřeb
„Můžu pro tebe teď něco udělat? Potřebuješ slyšet můj názor, nebo jen chceš, abych tě objala?“

Pomáhej mu emoce pojmenovávat – technika „Vidím a slyším“
Pro muže, který nebyl zvyklý sdílet, je emoce často jen „šum“. Žena může fungovat jako zrcadlo, které tento šum zaostří do konkrétního slova. Důležité je to dělat pozitivně a nenátlakově, ne jako výslech.
Tato technika je pro muže velmi srozumitelná, protože vychází z faktů (z toho, co lze pozorovat). Proč to funguje? Spojuješ jeho tělesný projev s konkrétním slovem.

Příklady:
„Vypadá to, že toho na tebe bylo dneska moc. Cítíš se vyčerpaný?“
„Vidím, jak se usmíváš, když o tom mluvíš. Máš z toho radost, viď?“
„Slyším v tvém hlase napětí. Jsi naštvaný na šéfa, nebo tě spíš mrzí, jak to dopadlo?“
„Působí to na mě, že jsi zklamaný, je to tak?“
„Vidím, že se usmíváš. To je tak hezké tě vidět smát. Jsi teď šťastný?“
„Přijde mi, že máš dnes dobrou náladu. Cítíš se teď spokojený?“
„Působíš teď trochu unaveně. Máš toho hodně?“

Tyto věty dělají dvě velmi důležité věci:

1️⃣ Pomáhají muži uvědomit si vlastní emoce
2️⃣ Dávají mu prostor říct „ano“ nebo „ne“

Nejde o výslech. Jde o jemné pozvání.

Proč je to pro něj úleva?
Když žena takto laskavě pojmenuje jeho stav, muž zažije AHA-moment: Aha, takže to, co cítím, je v pořádku a má to jméno.“
Přestává se svých pocitů bát, protože už nejsou neznámým nepřítelem, ale něčím, o čem se dá mluvit.

Pokud se netrefíš a on řekne: „Ne, nejsem smutný, jsem jen unavený,“ nehádej se s ním.
Přijmi jeho verzi. I tohle je forma dialogu o vnitřním stavu.

Jak reagovat, když se „sekne“?

I když se snažíš, může se stát, že se muž i tak někdy uzavře. V tu chvíli je nejdůležitější netlačit. Každý z nás má někdy právo říct: „Teď se mi o tom nechce mluvit.“

Jak reagovat?
„Vnímám, že teď potřebuješ být sám /sám si to promyslet. To je v pořádku. Až budeš připravený, jsem tady a ráda si tě poslechnu.“

Otevřenost není jednorázový moment

Je to proces. Muž, který se celý život učil emoce skrývat, je nezačne sdílet ze dne na den.
Když žena dokáže nahradit kontrolu důvěrou a poučování zrcadlením, stane se pro muže jediným člověkem na světě, před kterým si dovolí odložit své brnění. A to je okamžik, kdy vzniká to nejhlubší partnerské pouto.

Tím, že mu pomůžeš pojmenovat jeho svět, mu dáváš ten největší dar – svobodu být sám sebou.


A vy milí muži, pokud tento článek čtete – zkuste pochopit, že pro většinu žen je komunikace formou lásky. Když mlčíte, ženy slyší nezájem a cítí osamělost. Když jí řeknete, co se ve vás děje, dáváte jim tím najevo, že jsou pro vás důležité a potřebné.

Zkuste to malými krůčky…
„Jo. Dnes to bylo náročné.“
„Mám starosti v práci víš, ale nechci tě tím zatěžovat. Pojď, pojď se ke mě přitulit – to mi pomůže nejvíc“
„V práci jsou nějaké změny, které nevím, zda se mě dotknou. Až to bude jasnější – povím ti o tom.“
„Je mi blbě z toho, že jsme se ráno pohádali, mrzí mě to“
„Dneska mě v práci naštval klient, cítil jsem se fakt pod tlakem.“

Samozřejmě – máte právo někdy nic neřešit a partnerce říct: „promiň zlato, nechce se mi teď mluvit. Jen chci, abys věděla, že to nesouvisí s tebou nebo s námi. My jsme v pohodě. Nejvíc mi teď pomůže, když si jen ke mě sedneš a přitulíš se /dáš mi 10 minut – já pak přijdu.“

A to je ten začátek.

Myslím, že žádná žena nepotřebuje dlouhé emoční proslovy o Vašich niterních pocitech, ani s Vámi probírat traumata z dětství.
Ženy jen potřebují vědět co přibližně se ve vás děje, aby měly pocit bezpečí a klidu. Že když jste smutní nebo naštvaní, že to nesouvisí s nimi nebo s tím jak moc je milujete.