Proč mi partner nedává, co potřebuji – a co s tím mám společného já?
Kladete si také někdy otázky typu:
– Proč se takhle ke mně chová?
– Proč nedodržuje svoje sliby?
– Proč není možné se na něj / na ni spolehnout?
– Proč to dělá, když ví, že mi to vadí nebo ubližuje?
– Proč nerespektuje moje hranice a překračuje je?
Dnešní partnerská terapie – Helena a Robert
Helena s Robertem přišli do terapie, protože Helena má pocit, že Robert s ní nekomunikuje, často neudělá to, o co ho poprosí, a spoustu věcí nechává na ní. Má pocit, že ji prostě neposlouchá.
Vyposlechla jsem si obě strany a při povídání Heleny mě zaujalo několik jejich prohlášení:
„Já pro rodinu dělám všechno a automaticky“
„Nemám čas ani sama na sebe. Koníčky – co to je?“
„No jasně, místo, abychom o víkendu měli pohodu a trávili čas jako rodina – jedeme k jeho matce!“
„Pracuju úplně stejně jako on a ještě někdy vypomáhám Marušce z účtárny. No nechce se mi, ale ona to prostě jinak nezvládá.“
Bolest, trápení, nepochopení a pocit vyčerpanosti paní Heleny jsou skutečné. A není divu, že ji situace trápí. Poznáváte se v těch větách také?
Povídáme si dál a po pár trefně položených otázkách začíná vyplouvat na povrch jedna velká nepohodlná pravda. Pravda, která často bolí. Pravda, kterou si do té doby nikdy dřív neuvědomili nebo ji nechtěli vidět.
Zároveň je to pravda, která přináší vysvobození a dává nám velikou moc změnit svůj život, pokud k tomu dobře přistoupíme a budeme ochotni pro to něco udělat.
Vztah je zrcadlo.
Nejen naše děti odrážejí naše vnitřní nastavení, ale i náš partner často odráží náš vztah k sobě.
Co vlastně od partnera chceme?
Většinou mluvíme o stejných věcech:
- respekt
- pozornost
- bezpečí
- otevřenou komunikaci
- pocit, že jsme vidění a slyšení
- bezpodmínečnou lásku
A když to nedostáváme, bolí to.
Často přijde zklamání, že naše očekávání nebylo naplněno, vztek, začneme ukazovat prstem, analyzovat partnerovo chování, hledat chybu v něm nebo v ní.
Já tomu říkám, že se v tu chvíli stavíme do role oběti. Něco se mi děje a já to nemůžu ovlivnit.
Klíčové je si v tu chvíli uvědomit, že život je otázkou naší volby a našich rozhodnutí.
Buď můžu i nadále zůstat v roli oběti a stěžovat si jak je to nespravedlivé nebo mohu přijmout roli vítěze.
Vítěz je někdo, kdo zná své hranice a dokáže si přiznat, že mu v něčem není dobře. Prožije si emoce s tím spojené a pak si uvědomí, že se sám/sama může svobodně rozhodnout co s tím dál – jak z toho ven.
Vítěz je ochoten připustit, že to co se mu děje má nějaký svůj důvod a že ty situace, ve kterých mu není dobře, mu naznačují, že je potřeba něco změnit.
Vztah jako zrcadlo (ne vždy, ale často)
Náš partner není náš rodič, terapeut ani automat na lásku. Je to další dospělý člověk se svými zraněními, vzorci a limity. A často nám nevědomky ukazuje – zrcadlí to, co si sami k sobě neumíme dát.
- Respektuju JÁ svoje hranice (když jsme unavení, přepracovaní, v čase, kdy prohlížíme sociální sítě nebo koukáme na televizi? Nebo je pravidelně překračuju a pak se divím, že je překračuje i někdo jiný?
- Umím si JÁ dát pozornost (mám své přátele, koníčky, čas pro sebe), aniž bych ji vyžadoval/a u někoho jiného?
- Umím JÁ sám / sama sebe hýčkat a rozmazlovat?
- Dokážu si říct o to, co potřebuju, jasně a bez manipulace?
- Dodržuji všechny sliby. které si sám /sama sobě dám?
- Mluvím se sebou laskavě, nebo se sám / sama vnitřně shazuju?
Často natahujeme ruce k partnerovi a říkáme: „Dej mi, doplň mě, zachraň mě.“
Ale zapomínáme, že první, kdo by nám měl dát lásku, respekt a bezpečí, jsme my sami.
Partner není náplast na naše staré rány
Vztah dokáže krásně léčit, ale taky bolestně odhalovat. Když čekáme, že partner vyřeší naše prázdno, osamění nebo pocit nedostatečnosti, dáváme mu roli, kterou žádný člověk dlouhodobě neunese.
A pak jsme zklamaní. Naštvaní. Zranění.
Možná ale nejde jen o to, že partner „nedává“. Možná jen ukazuje místo, kde se sami sobě vyhýbáme.
Důležité ale je říct i tohle
Ne všechno je zrcadlo. Manipulace, ponižování, nevěra nebo násilí nejsou duchovní lekce, které bychom měli trpět. Zodpovědnost za vztah je vždy na obou stranách.
Zrcadlo neznamená vina. Znamená možnost něco uvidět.
Co s tím můžeme dělat?
Místo otázky „Proč mi partner nedává, co potřebuji?“ se můžeme zkusit zeptat:
- Jak si tohle můžu začít dávat sám /sama?
- Co můžu ve vztahu říct jasněji?
- Jaké hranice potřebuji nastavit?
- Co ve mně se zraňuje, když to nedostávám?
Protože ve chvíli, kdy přestaneme čekat, že nás někdo zachrání, se paradoxně vztah začne nadechovat.
A možná zjistíme, že partner nebyl ten, kdo nedával. Jen nám držel zrcadlo, do kterého jsme se báli podívat.
Změna není o tom, být dokonalý nebo nechybovat – cílem je naučit se více vnímat sám / sama sebe a o větší laskavosti k sobě i druhým.
pokud je toto Vaše téma a chcete ho řešit srdečně Vás zvu na webináře:
JAK SE ZBYVIT MENTÁLNÍHO NÁKLADU – UMĚNÍ VYPNOUT HLAVU, 21.1.2026, cena 200,- Kč
PARTNERSKÁ – VZTAHOVÁ KOMUNIKACE, 22.2.2026, cena 200,- Kč
JAK SE ZBAVIT VNITŘNÍCH SABOTÉRŮ (musím, očekává se ode mě, přidej.. ), 4.3.2026, cena 420,- Kč
10 KROKŮ K SEBELÁSCE, 5.3.2026, cena 440,- Kč
Krásný den přeje Jana