„Nechoď k tomu pejskovi, kousne tě!!“

SITUACE ČÍSLO JEDNA: „Nechoď k tomu pejskovi, kousne tě!!“

Milí rodiče /prarodiče, pojďme to prosím zkusit jinak.. Ruku na srdce – děti, když se narodí – tak si troufnu tvrdit, že neznají strach z pejsků…tento strach získávají až časem, právě skrze vás.
A proč to změnit?

Protože děti si tak pomalu budují podvědomý strach ze zvířat – nejen z pejsků. Učíte je dopředu očekávat jen to nejhorší… Sami sebe a je ochuzujete, protože kontakt se zvířaty je obecně velmi prospěšný a je doporučován.

Co to příště zkusit třeba takto?

„Víš vidím, že k nám jde nějaký pejsek, kterého neznáme. A já mám z pejsků strach. Cítil/a bych se lépe, kdybys šel/ šla blíže ke mně.“   

„Aha, ty by sis chtěl/a pohladit pejska? Sice se ho bojím, ale zkusíme to nějak vymyslet…“. Jak? Čtěte níže – mám pro Vás pár tipů 😉

 

SITUACE ČÍSLO DVA (které jsem byla zrovna dnes účastníkem):
 „No co koukáš? Ty se snad bojíš pejska? Ty jsi ale sralbotka!“
Jdu s Elinkou na procházku a v lese jde před námi rodinka. Jedno dítě je u maminky v nosítku, starší holčička (cca 3,5 roku) si hopká kolem rodičů, nevidí nás. Volám Eli k sobě (jedno z pravidel, které s Eli máme – kolem rodin a dětí chodí vždy u nohy, jinak chodí na volno) a pomalu rodinu docházíme. V tu chvíli nás uvidí tatínek. I když vidí, že Eli jde u nohy a mimo jeho rodinu, popadne nic netušící holčičku, zvedne ji a postaví ji za sebe. Dívám se na holčičku – ta je vykulená, vůbec netuší co se děje.
A najednou slyším slova TATÍNKA vůči této holčičce: „No co koukáš? Ty se snad bojíš pejska? Ty jsi ale sralbotka!“
V tu chvíli jsem tam viděla někoho s velkým strachem, ale holčička to tedy rozhodně nebyla.
A bylo mi jí upřímně líto…nejen kvůli tomu, že jí takhle tatínek nevědomky staví zeď ve vztahu se zvířátky, ale že jí někdo tolik blízký svým nezpracovaným strachem podsouvá, že ona je ta sralbotka.

Je spousta lidí, kteří se prostě pejsků bojí. Chápu – respekt.
Možná se Vám i často stává, že na Vás pejsci bezdůvodně štěkají a vy máte pocit, že vás nemají rádi. Tak tomu ale není. Pejsci mají velmi vyvinuté smysly a cítí vaše vnitřní napětí / strach. To v nich vzbuzuje nepříjemné pocity, a proto štěkají.
No a co s tím, když se vám tohle děje a váš mrňousek si chce pohladit pejska?

TADY JE PÁR DOPORUČENÍ:

1. dýchejte. Zhluboka dýchejte – to podpoří vaše uklidnění, mozek se bude opět prokrvovat a nebudete jednat unáhleně… Snažte si na pejscích najít aspoň nějaké pozitivum, které si v pravou chvíli stále připomínejte.

2. učte své děti, že pokud je pejsek za brankou / plotem – nikdy na něj nesahat a nestrkat ručičky za plot. Dítěti vysvětlete, že pejsek si může chránit své území a smečku – proto může i hodně štěkat.. Svým štěkotem říká svým páníčkům, že jde někdo okolo. Rozhodně není zlý..

3. učte své děti, že pokud je pejsek na procházce a chtějí si ho pohladit – tak ať jdou za jeho páníčkem a nejdříve se dovolí (nebo to udělejte vy za něj – pokud třeba ještě nemluví nebo se stydí). Já to Kubíkovi vysvětlují tak, že ne všichni pejsci mají rádi hlazení a někteří páníčkové si to třeba ani nepřejí (například kvůli výcviku). Pro začátek si vybírejte ideálně spíše dospělejší pejsky (štěňata bývají dost divoká a hravá – mohou na Vás v radosti skočit, oblíznout vás..což pro začátek není asi úplně ideální). Já osobně mám velmi dobré zkušenosti s labradory, s ohaři, s retrívry, s dogami, s malamuty, s mopsíky…

4. pokud páníček dovolí pejska pohladit – naučte dítě nejdříve, aby si pejsek mohl očuchat jeho/vaši ruku. Přeci jenom i Vám by bylo asi příjemnější, kdyby na Vás sahal někdo, s kým jste se nejdříve  seznámili 😉

5. pejska hlaďte především po tělíčku. Pokud hladíte pejska po hlavě – dokazujete mu tím svou dominanci a nadvládu a ne všem pejskům to může být příjemné. Ideálně se vyhněte hlazení na packách a ocásku.

6. respektujte pejska – pokud se pejsek sebere a odejde – znamená to, že už se nechce nechat hladit. Častá reakce dětí je, že začnou pejska nahánět a pronásledovat – v tu chvíli je dobré zasáhnout a zamezit tomu. Pejsci vydrží opravdu hodně, maximálně zavrčí, že už se mu to nelíbí, ale je to zbytečné..

Takže přeji hodně odvahy a co nejkrásnější chvíle s Vašimi dětmi :-)
Jana

Žádné komentáře

Odpovědět